Svatý Tomáš Akvinský o lásce k nepřátelům

  Skutky a vnější projevy lásky vycházejí z vnitřní lásky a jsou jí úměrné. Avšak vnitřní láska k nepříteli v obecném smyslu je absolutně nutná na základě příkazu, kdežto speciální láska k nepříteli není nutná absolutně, nýbrž jen podle připravenosti ducha, jak jsme řekli. O vnějších skutcích a projevech lásky je tedy třeba říci toto: Některé projevy a dobrodiní lásky se prokazují bližním obecně, například někdo se modlí za všechny věřící nebo za všechen lid nebo někdo prokazuje nějaké dobrodiní celému společenství. Taková dobrodiní nebo takové projevy lásky je nutno nepřátelům prokazovat na základě příkazu. Kdybychom je nepřátelům neprokazovali, šlo by o nepřátelskou mstu, kterou odsuzuje Lv 19,18: "Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně." Jiná dobrodiní a projevy lásky někdo prokazuje některým osobám individuálně. Taková dobrodiní nebo takové projevy lásky není nutno nepřátelům prokazovat, jako by byly podmínkou naší spásy, ale jen podle připravenosti ducha, abychom jim totiž pomohli v případě nutnosti, jak říká Př 25,21: "Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou." Ale když někdo taková dobrodiní prokazuje mimo případ nutnosti, patří to k dokonalosti lásky. Když se člověk nejen chce vyhnout porážce zlem, což je nutnost, ale chce také přemoci zlo dobrem, je to dokonalost. Nechce se totiž nechat utrpěným bezprávím strhnout k nenávisti, ale také chce svými dobrodiními nepřítele přimět, aby ho miloval.