Důkazy, které jsme uvedli pro jsoucnost Boží, jasně o tom svědčí. Mimo to:
1. atheismus nemá pro sebe rozumového důvodu.
Atheismus nejen že nemůže svých tvrzení dokázati, nýbrž není ani s to, by naším důkazům pro existenci Boží čelil vážným rozumovým důvodem. Atheisté nemohou zajisté dokázati, že Boha není, jejich názory, jimiž usilují vysvětliti svět bez Boha, nevyhovují požadavkům rozumu. Všimněme si jen toho, co atheismus, popíraje Boha, předkládá jako náhradu zaň. podrobme úvaze jeho učení o nekonečných řadách příčin, o věčném okruhu, o věčném pohybu, o věčné hmotě, o vzniku života z ní, o náhodě, a poznáme sami jeho vratkost a neudržitelnost. Proto také:
2. atheismus nepřesvědčuje ani svých stoupenců a nezjednává jim vnitřního klidu. Jeho ovocem jest jen pochybnost a nejistota, duševní neklid a rozháranost. je to patrno ze všeho jednání jeho stoupenců. Proč o Bohu stále mluví, proč naň myslí, proč ho nenávidí, proč ho potírají, proč se ho bojí, nevěří-li v něj? Stálá jejich horečná snaha, by zjednali a našli nové důvody pro své tvrzení, dokazuje, že dosavadní důvody jim samým nedostačují.
Cicero praví o jakémsi atheistovi své doby: "Dosud jsem nikoho neviděl, kdo by se tolik bál oněch dvou věcí, kterých právě dle jeho řeči bylo by se báti co nejméně, smrti totiž a bohů. Stále jen o nich mluví." (De nat. deor. I. 31.)
Proto soudíme, že atheistů z přesvědčení (theoretických) ani není. Právě mnozí z těch, kteří za svého života měli jméno atheistů, odhodili před smrtí masku a prohlásili, že o pravdivosti svých tvrzení nebyli nikdy přesvědčeni. Lucretius, první velebitel atheismu, z bázně před bohy zešílel, Voltaire, D´Alembert a Diderot volali na smrtelném loži zoufale po knězi, Bayle, Montesquieu, Fontenelle, Heine a Littré před svým koncem se obrátili. Tím dali najevo, že:
36. atheismus nemá kořenů v rozumu, v rozumovém myšlení, nýbrž že příčinou jeho jest lidské srdce, t. j. odvrácená od Boha vůle, neboli hřích, - hlavně pýcha a nešlechetný život (atheismus praktický, člověk žije, jakoby Boha nebylo). Svatý Augustin potvrzuje naše slova výrokem: "Nikdo Boha nepopírá, než komu prospívá, aby nebyl."
Bossuet dí: "Nikdo nestal se nevěřící, aby dřív nebyl hříšník."
4. Atheismus největší neštěstí.
Zdravý rozum lidský má pro atheismus jen odsouzení již pro zhoubné důsledky, k nimž vede.
Není-li Boha, není ani nejvyššího soudce, a pak jsou dovoleny nepravost, zločin, bezpráví. Není-li Boha, není také žádného pána - ni Dieu, ni maitre - a pak není zákona, není pořádku, není autority, na jejich místo nastupuje anarchie a nihilismus, co vše věští konec společnosti lidské. Dokladem toho jsou poslední léta 18. století ve Francii. Století to postavilo tam nepravostnou ženu na oltář a nazvalo ji "bohyní rozumu". A jaká je kult tohoto božství? Guillotina byla jeho oltářem a lidská krev obětí.
Proto dobře řekl historik Palacký: "Každý rozumný musí uznati, že, kde není Boha, není ani mravouky. (Paměti 304.)
Než již dosti slov o atheismu. Co pověděno stačí, by odůvodnilo rčení: Atheismus největší neštěstí.
Dlužno proto vždy pamatovati vzácných slov Rousseauových: "Zachovej duši svou povždy tak, aby si mohla přáti, aby Bůh byl; pak nebudeš o jeho jsoucnosti nikdy pochybovati. (Emile, kn. IV. 394. Přel. Dr. Krecar) Nevěra jest vlastností slabých povah, dí Goethe. Písmo svaté má slova: "Jen nerozumný řekl v srdci svém: Není Boha." (Žalm 13, 1)
Svět bez Boha je planeta bez slunce.
(Z knihy Učebnice katolického náboženství, část první apologetická - ThDr. Kašpar)
lze objednat zde:
http://dedictvisvatovaclavske.cz/knihy/37-ucebnice-katolickeho-nabozenstvi.html
Žádné komentáře:
Okomentovat