sobota 2. prosince 2017

Dr. Antonín Vřešťál - Mravouka (8)

§ 5. Zákony světské čili občanské.

  Státní útvar, nabývání pravomoci vladařské a způsob, jakým tato pravomoc se vykonává, podléhají dějinnému vývinu a jsou tudíž původu lidského. Avšak sama pravomoc vladařská jest vrchnosti lidské od Boha svěřena. Když Pilát Kristu Pánu vykládal, že má moc jej ukřižovati nebo propustiti, odpovídá mu Spasitel (Jan 19, 11.): "Neměl bys žádné moci proti mně, kdyby ti nebylo dáno shůry." A apoštol Pavel (Řím. 13, 1.) napomíná věřících, aby poslušni byli vrchnosti, dokládaje: "neboť kdo se protiví mocnosti, zřízení Božímu se protiví". I rozum dospívá k stejnému výsledku. Člověk jest odkázán na společnost lidskou a nelze mu žíti životem v pravdě lidským a vyhověti úkolům svým, než jen ve společnosti uspořádané; ale uspořádaná společnost nemůže býti bez pravomoci vladařské a rozumného vedení. Jasno tudíž, že sám zákon přirozený, tedy sama vůle Boží vyžaduje občanské pravomoci vladařské. (Encyklika papeže Lva XIII. ze dne 1. listopadu 1885.)
  Z toho vyplývá, že z vůle Boží povinni jsme, poslouchati vrchnosti světské, a že hřeší, kdo proti zákonům občanským jedná. Poněvadž však pravomoc světská čili občanská na vůli Boží se zakládá, nesmí sama vůli Boží se protiviti; z čehož plyne, že nejsme povinni poslouchati světských zákonů, které zákonu Božímu (ať přirozenému, ať zjevenému) zřejmě odpírají. Tu platí opět apoštolské slovo (Skut. 5, 29.): "Poslouchati sluší více Boha než lidi".
  Poměr mezi církví a státem vyplývá z úkolů, jež Bůh oběma mocnostem vytkl. Církvi Bůh odevzdal pravomoc duchovní, aby věřící vedla k blaženosti nadpřirozené; jí náleží nařizovati, co k dosažení toho cíle slouří, po ruce má prostředky nadpřirozené. Státu připadá úkol pečovati o vezdejší blaho poddaných; jemu náleží nařizovati, co toto vezdejší blaho podporuje, po ruce má prostředky přirozené. Církev není podrobena státu, stát není podroben církvi. Každá z obou těch mocností má vymezený obor svůj a nemá před soud svůj potahovati předměty mocnosti druhé. Tu platí slovo Páně (Mat. 22, 21.): "Dávejte tedy, co jest císařovo, císaři, a co jest Božího, Bohu:"

Žádné komentáře:

Okomentovat