Neděle I. adventní (P. Jan Doležal)

Neděle I. adventní

O hrozné i potěšitelné věčnosti.

„Nebe a země pominou“. (Luk. 21, 33.)

 Dnešní nedělí se nám počíná advent. To slovíčko „advent“ znamená tolik jako příchod. S tímto časem se nám tedy připomíná, že někdo přijde. A kdo přijde? Přijde konec světa a na konci světa přijde Syn člověka v oblace s mocí velikou a velebností k soudu a po tom soudě nastane a přijde věčnost. Bude to pro nás hrozný advent aneb „Příchod“; neboť stojí psáno: „že tehdáž lidé schnouti budou pro strach a očekávání těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět“. Dnes Vám povím, proč ta věčnost jest tak hroznou a spolu i potěšitelnou. S milostí Boží počínám.

Pojednání.

 1. Na věčnosti jest kniha a v té knize jest popsán celý život náš. Tam jest poznamenáno každé slovo, které jsme mluvili, každý skutek, jejž jsme vykonali, každá zásluha, jíž jsme svou trpělivostí a svým milosrdenstvím si získali, tam jest psáno také i každé provinění, jehož jsme se dopustili. Co v té knize psáno jest, zůstane zapsáno na věky; neboť ta kniha jest Bůh sám, jakožto Pán Vševědoucí a všudy přítomný; u něho nepřijde nic v zapomenutí.

 Nemá-li tedy věčnost pro nás býti hroznou, nýbrž potěšitelnou, choďme jako ve dne poctivě a varujme se hodování a opilství, smilstva a nestydatosti, svárů a závisti a oblečme se v Pána Ježíše Krista.

 2. Na věčnosti jest světlo a to světlo osvěcuje všecky temnosti života našeho. Při tom světle pozná člověk, co zde na světě nechtěl poznati; pozná proč Bůh hříšníkům shovívá a proč jim zasloužené odplaty hned zde nedává; při tom světle uvidí se, kdo zde pokrytcem aneb upřímným křesťanem, kdo tajným hříšníkem aneb pokorným služebníkem Božím byl. Na to světlo pamatujme a odvrhněme od sebe všecky skutky temnosti a obstojíme dobře tam na věčnosti.

 3. Na věčnosti jsou vážky a na těch vážkách budou se všecky skutky našeho života vážiti. Na tu jednu vážku položí se naše ctnosti, na tu druhou naše nepravosti. Na té jedné vážce budou se vážiti naše modlitby, naše posty, naše almužny, a na té druhé naše nedbalost ve službách Božích, naše nestřídmost, naše nemilosrdenství a to pohoršení jež jsme svými řečmi a skutky natropili. Moji drazí! Jak často vídáváme vážky! Vzpomeňme si vždy na ty vážky tam na věčnosti, aby váha naše a míra byla vždy spravedlivá; pak nebude věčnost pro nás hroznou, nýbrž potěšitelnou.

 4. Na věčnosti jsou svědkové a žalobníci naši. Tam budou svědčiti a žalovati na nás naši skutkové, tam budou svědčiti a žalovati na nás ti, o něž jsme se měli po právu starati a jsme se nestarali; ti, jež jsme měli poučovati, ale jež jsme v slepotě ponechali; ti, jimž jsme měli dobře raditi, nicméně je podvedli; ti, jež jsme měli kárati, avšak nekárali; ti, jimž jsme měli laskavě sloužiti a jimž jsme nesloužili. Ti čekají tam na nás, aby svědectví neb žalobu svou proti nám přednesli. Ale kdo bližního svého miluje jako sebe samého, kdo každému dává, nechává a proukazuje, což jeho jest, kdo mluví pravdu a lež nenávidí, ten se nepotřebuje věčnosti strachovati, tomu bude věčnost milou a potěšitelnou.

 5. Na věčnosti jest náš soudce, soudce vševědoucí, který se nedá přelhati ani oklamati; soudce přísný, u něhož žádná výmluva neplatí; soudce spravedlivý, který každému dle toho jak činil. Svatý apoštol Pavel praví: „Kdo nechce od tohoto soudce na věky odsouzen býti, ten ať soudí nyní sám sebe, ať oplakává nyní hříchy své a ať se dá na pokání“, a ten soudce tam na věčnosti bude jemu milostivým.

 6. Na věčnosti jest také naše odplata. Kapka vody, kterouž jsme bližnímu svému podali aneb odepřeli; šat, kterým jsme nahého přiodili, aneb jehož jsme z něho strhli, sousto chleba, které jsme lačnému poskytli, aneb jemu záviděli; každé slovo, kterýmž jsme zarmoucené těšili, aneb je pohoršili; každý dobrý anebo zlý skutek, o němž žádný nevěděl, kromě Boha samého: to vše dojde své odplaty a trestu tam na věčnosti..

 V Kristu shromáždění! Připomeňte si často hojnou odplatu, která spravedlivé a nevinné čeká na věčnosti a hrozné tresty, jimiž nekající hříšníci věčně trápeni budou a procitnete ze sna hříchů svých a budete opatrní, abyste si neposkvrnili srdcí svých a svědomí svého. Když pak přijde Syn člověka v oblacích s mocí velikou a velebností, tenkrát se nebudete bát ani oné knihy, ani oněch vážek, anitoho světla, ani svědků a žalobníků, ani soudce samého, nýbrž pozdvihnete hlav svých radostně a uzříte vykoupení a s ním spasení své. Amen!