I. Je-li kdo na světě, aby měl takovou trpělivost k sobě rovným, jakou má Bůh s námi, tvory svými, snášeje nás a čekaje na pokání naše po tolika hříších a urážkách! - Ó Bože můj, kdybych svého vlastního bratra neb i svého otce byl tolik hněval, jako tebe, již dávno byli by mne zavrhli od sebe. Ó Otče milostdenství, "nezamítej mne od tváři své" (Žalm 50, 13.), ale slituj se nade mnou.
II. Mudřec mluvě k Hospidinu, praví: Ty se všemi máš slitování; neboť jsi všemohoucí, a činíš, jakobys hříchů lidských neviděl, dopřávaje hříšníkům času, aby činili pokání: "Smilováváš se nade všemi; nebo všecko můžeš, a přehlídáš hříchy lidské pro pokání." (Moudr. 11, 24.) Lidé činí, jakoby přehlídali urážky jim činěné, buď že jsou svatí a vědí, že jim nenáleží trestati toho, kdo je urazil, anebo že nemají moci ani síly se mstíti. Tobě však, Bože můj, přísluší trestati urážky, jimiž nekonečná velebnost tvá se zlehčuje, a ty můžeš je trestati, kdykoliv chceš, a přece činíš, jakobys urážek těch ani neviděl? Lidé tebou pohrdají, slibují ti věrnost a pak tě zrazují; a ty jakobys toho všeho neviděl, a jakobys málo dbal své cti. Tak, ó Pane můj, měl jsi se ke mně. - Ó Bože můj, dobroto nekonečná, nechci tebou již pohrdati, nechci tě již popouzeti, abys mne trestal. Anebo chtěl bych snad čekati, až sám mě opustíš a k peklu odsoudíš? Lituji, ó svrchované dobro, všech urážek, jimiž jsem tě hněval. Ó bych byl spíše umřel, nežli tě kdy urazil. Tys však můj Bůh a Pán, ty jsi mne stvořil, ty jsi mne smrtí svou vykoupil, ty jediný si mne miloval, ty jediný jsi hoden, abych tě miloval a jedině tebe chci milovati.
III. Duše má, jak ti bylo možná býti tak nevděčnou a opovážlivou k Bohu svému? Kdykoliv jsi ho urazila, mohl tě náhle ze světa povolati a do pekla zavrhnouti, a Bůh čekal na tě; místo aby tě trestal, zachoval tě na živě a zahrnoval tě dobrodiními. Ty však, místo abys mu byl za to vděčným a miloval ho pro tak velikou dobrotivost jeho, hněval a urážel jsi ho dále. - Ó Pane můj, děkuji ti za to, že jsi byl ke mně tak shovívavým a tolik milosrdným; želím a lituji toho, že jsem tě urážel, a miluji tě. Měl bych nyní býti již v pekle, kde bych nemohl ani toho litovati ani tě milovati. Dosud však to mohu; i lituji z celého srdce, že jsem hněval nekonečnou dobrotu tvojí, a miluji tě nade všecko, miluji tě více, nežli sám sebe. Odpusť mi a učiň, ať ode dneška nemiluji než tebe, jenž jsi mě tolik miloval. Nechť žiji jediné pro tebe, Vykupiteli můj, kterýž jsi umřel pro mne. Všechno doufám pro zásluhy umučení tvého. Ó Maria, matko Boží, budiž mi přímluvou svou nápomocna.
Žádné komentáře:
Okomentovat