Ukázka z knihy ŽIV BUĎ JEŽÍŠ KRÁL.

Ukázka z knihy ŽIV BUĎ JEŽÍŠ KRÁL, napsal Robert Mader, papežský prelát a farář v Basileji, přeložil Tomáš Coufal, os. děkan v Chrudimi, vyšlo r. 1933

Nihil obstat - Antonín Stříž - censor.

Imprimatur - Pragae, die 20. Septembris 1933 - Prael. Dr. Theophilus Opatrný, vicarius generalis.

Králova práva.

Když slunce zapadne za horami, nenastává ihned noc. Po nějakou dobu ještě je nad krajinou světlo a teprve ponenáhlu rozestrou se stíny úplné tmy. Nitsche, filosof pánského lidství, ukázal na tento zjev na vysvětlenou, proč mnozí nevěrci přece ještě křesťanské idey v sobě nosí a křesťansky jednají. Jejich slunce zašlo; ale ještě není půlnoc, hodina tmy. Je to doba, kdy den a noc spolu splývají, večerní soumrak duše.

V životě národů vidíme tentýž zjev. V 16. století nastal pro mnohé západ křesťanského slunce. Ale ani tady není dosud půlnoc. Je to teprve západ slunce. Slunce Ježíš zmizelo za velikými mraky nationalismu a materialismu. Tak zvaný moderní svět, už nevěří, ale žije ještě pořád z reservního fondu křesťanského smýšlení a z křesťanské morálky, tisíce roků katolické Evropy.

Já tento soumrak nemám rád. Je to doba lidí polovičatých a zbabělců. Dávám přednost noci, temné a černé. Miluji den úplně jasný. Miluji, co je celé, radikální poctivou víru, a kdyby někdy víra měla pominouti, pokládám radikální , poctivou nevěru za mužnější. Stojím dnes u jesliček; ne proto, že je to zvyk; stojím tam, protože v těch jesličkách odpočívá všechna moje theologie, má filosofie, má sociální politika i moje pedagogika.

Co chce to dítě? Z jeho vánočního programu, jenž je zároveň školním programem všech století, lidé jednu polovici zpronevěřili a druhou zfalšovali. Zpronevěřená polovice vánočního poselství a tím i všeho účelného jakož i vychovatelského umění je Gloria. Sláva Bohu! To byla Jezulátkova ranní modlitba a první vánoční Te Deum!

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Proto jeden Bůh a jeden Pán, Pán nad pány, který nesmírnou velebností vládne nad svým stvořením. Všichni tvorové jsou majetkem toho, kdo je stvořil. Člověk je Boží! Výhradně a jedině! Proto taky nemohlo býti v ráji ranní modlitbou nic jiného než Gloria. Sláva Bohu! Ale člověk už ho zpívat nechtěl. Po 4000 roků člověk vším se obíral: vědou, uměním, řemeslem, politikou, válkou. Ale na Gloria zapomněl, na ranní modlitbu svých prarodičů, na věčnou modlitbu hvězd a květů.

Tu přišel Ježíš jako dítko. A první, čemu lidstvo naučil, a prvním předmětem vyučování jeho světové pedagogiky, bylo Gloria. Jedna z velikých revolucí světových dějin začala proklamováním lidských práv, docela tak jako první za všech revolucí tím začala, že satan proklamoval lidská práva oproti Bohu. Vykoupení lidstva, opak revoluce, musilo tedy začíti tak, že Kristus zase prohlásil práva Boží. To je smysl Gloria. Bůh je Bůh. Člověk je člověk. Bůh je Pán. Člověk je služebník. Tvor je stvořitelův. Majetek je majitelův! Sláva budiž Bohu!

Boží práva nad práva lidská. Sláva Bohu na výsostech! To je nejhlubší smysl náboženství. To je náboženství! Moderní zakladatelé náboženští to přehlédli. Založili nová náboženství, v nichž je hlavní věcí přilákati lidi pilné, trpělivé, střídmé. Založili náboženství, která jsou dobročinnými ústavy a v nichž skutky blíženské lásky jsou vším. Učinili tak něco, co pravé náboženství činiti musí. Ale, co nejprvnější, to zanedbali. Těžiště křesťanství spočívá na první desce desatera. Nejpřednější jsou totiž práva Boží. Bůh má býti Bohem! Suverenita Boží má býti bezohledně vyjádřena. Dle času a prostoru - všude. To je to nejnutnější, co se musí dnes z kazatelen hlásati.

Veliký hřích vědy, školy, obecné a zvláště vysoké školy, hřích umění, hřích politiky a hřích života výrobního, vlastní hřích století našeho je ten: nemodlí se už Gloria. Zneužívá Boha, ač ho výslovně nepopírá. Je atheistické, je bez Boha.

Poznali jsme vánoční program božského Dítka. Jak zní ten náš? Odpověď! Máme o to se přičiniti, aby se Gloria opět v celém světě zpívalo, na radnicích, ve školách, na universitách, v továrnách. Musíme zvonit vánočními zvony, zvony betlemského krále.

Křesťané namnoze nevidí, neslyší, nemluví. Musíme je probuditi. Křesťané jsou nervósní, jako všichni lidé moderní, ale křesťané neumějí horliti pro svého Boha. Kdy nastanou ty vánoce, v nichž Gloria zase se stane rozhorleným, bojovným voláním proti všemu zapírání Boha a proti všemu rouhání se Bohu?

Musíme ty zvony rozhoupat. Ať volají do práce. Devatenácté století bylo pro našeho Boha a pro naši Církev stoletím lupičským. Se země, kterou utvořil, vzali lidé Bohu jednu říši po druhé. Odklerikalisovali svět. Vzali svět Bohu a světu Boha,. My musíme restituovat, dobýti nazpět. Dvacáté století musí být stoletím restituce, navrácení ve všech oborech. Svět budiž vrácen jeho majiteli! Až do posledního haléře!

Prastará vánoční píseň musí se uskutečnit. Zpěv vědy, Gloria věčné moudrosti. Píseň techniky, Gloria a Te Deum ať se zpívá Bohu, který učinil nebe a zemi. Bojová píseň politiky, Gloria budiž zpívána tomu, jenž sedí na trůně a Beránkovi!

Suverenita Boží musí býti bezohledně dobyta znovu. Přeme se o správnou taktiku. Je jenom jedna taktika správná: Politika vánočního Gloria. Oblažíme-li svou opatrností půl světa a porušíme při tom zájmy Boží, pak je celá naše reální a úspěšná politika pochybena. Přivedeme-li to svou taktikou jako Jezulátko na Kalvarii, je to přece taktika správná, je-li při ní hledán Bůh.

Naše politika záleží v tom, abychom se modlili Gloria.

Celá kniha ke stažení zde: http://librinostri.catholica.cz/download/MaederKrKral1933-r0.pdf

Zásvětná modlitba k Nejsvětějšímu Srdci Páně na svátek Ježíše Krista Krále.

Nejsladší Ježíši, Vykupiteli lidského pokolení, shlédni na nás, kteří v hluboké pokoře před Tvým oltářem klečíme. Tvoji jsme, Tvoji chceme zůstati; abychom se však s Tebou ještě vroucněji mohli spojiti, hle, dnes se ochotně každý z nás zasvěcuje Tvému Nejsvětějšímu Srdci. Mnozí Tě ovšem nikdy nepoznali; mnozí pohrdli Tvými přikázáními a Tebe se zřekli. Nejsladší Ježíši, smiluj se nade všemi a přiviň je k svému svatému Srdci. Budiž, Pane, králem věřících, kteří se od Tebe nikdy neodloučili. Ale budiž také králem marnotratných synů, kteří Tě opustili: dej jim rychle se navrátiti do domu otcovského, aby bídou a hladem nezhynuli. Budiž králem těch, které buď klamné nauky v bludu udržují, nebo rozkol od Tebe odděluje a povolej je do přístavu pravdy a k jednotě víry, aby brzy byl jeden ovčinec a jeden pastýř. Budiž králem všech těch, kteří dosud vězí v temnotách pohanství nebo islámu. Vysvoboď je z temnot bludu a přiveď je do světla svého království. Shlédni konečně milosrdnýma očima také na syny národa, který byl tak dlouho národem Tvým vyvoleným, a krev, kterou kdysi na sebe svolávali, ať nyní na ně také splyne jako očistný pramen spásy a života. Uděl, Pane, své Církvi plnou a bezpečnou svobodu, dej všem národům mír pravého řádu společenského; dej, ať celým okrskem zemským zaznívá jeden hlas: Pochváleno budiž božské Srdce, skrze které se nám dostalo spásy. Jemu budiž čest a sláva na věky. Amen.

Úkon obětování se milosrdné lásce.

Úkon obětování se milosrdné lásce.
Obětování sebe jako celopal Boží milosrdné lásce.

  Můj Bože, blažená Trojice, toužím tě milovat a působit, abys byl milován, pracovat k oslavě svaté Církve tak, že budu zachraňovat duše, které jsou na zemi a vysvobozovat duše, trpící v očistci. Toužím dokonale naplnit tvou vůli a dospět stupně slávy, který jsi pro mě připravil ve svém království. Zkrátka toužím být svatá, ale cítím svou nemohoucnost a prosím tě, můj Bože, buď ty sám mou svatostí!
  Protožes mě tak miloval, žes mi dal svého jediného Syna za Spasitele a Ženicha, jsou nekonečné poklady jeho zásluh moje, s radostí ti je obětuji a snažně prosím, abys na mne hleděl jen skrze Ježíšovu Tvář a v jeho Srdci, hořícím láskou.
  Obětuji ti také všechny zásluhy svatých (kteří jsou v nebi a na zemi), jejich úkony lásky i úkony lásky svatých andělů. Konečně ti, blažená Trojice, obětuji lásku a zásluhy mé milované Matky Panny Marie. Jí odevzdávám svůj úkon obětování a prosím jí, aby ti ho předala. Její božský Syn, můj milovaný Ženich, nám ve dnech svého smrtelného života řekl: „O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám to.“ Proto jsem si jistá, že vyslyšíš mé touhy. Vím to, můj Bože!! Čím víc chceš dát, tím větší touhu vzbuzuješ. Cítím v srdci nesmírné touhy a s důvěrou tě prosím, abys převzal mou duši do svého vlastnictví. Nemůžu přistupovat k svatému přijímání tak často, jak po tom toužím, ale Pane, copak nejsi všemohoucí? Zůstaň ve mně jako ve svatostánku, nevzdaluj se nikdy ze své malé hostie.

  Chtěla bych tě utěšit za nevděk zlých lidí a prosím tě, abys mi odňal svobodu znelíbit se ti: jestli někdy ze slabosti klesnu, ať tvůj božský pohled ihned očistí mou duši a stráví všechny mé nedokonalosti jako oheň, který proměňuje všechno v sebe.

  Děkuji ti, můj Bože, za všechny milosti, kterés mi udělil, zvláště za to, žes mi dal projít výhní utrpení. V poslední den se na tebe budu s radostí dívat, až poneseš žezlo kříže: protožes mi dal tento tak drahocenný kříž za úděl, doufám, že se ti budu v nebi podobat a že na mém oslaveném těle budou zářit posvátná stigmata tvého umučení.

  Doufám, že se po pozemském vyhnanství s tebou budu těšit ve vlasti, nechci však hromadit zásluhy pro nebe, chci pracovat jen z lásky k tobě, s jediným cílem, abych ti udělala radost, abych potěšila tvé Nejsvětější Srdce a zachránila duše, které tě budou věčně milovat.

  Navečer tohoto života se před tebou objevím s prázdnýma rukama, neprosím totiž, Pane, abys počítal mé skutky. Všechna naše spravedlnost je v tvých očích poskvrněná. Chci se tedy přiodít tvou vlastní spravedlností a přijmout od tvé lásky na věky tebe samotného. Nechci jiný trůn a jinou korunu než tebe, můj Milovaný.

  V tvých oších není čas ničím, jeden den je jako tisíc let, můžeš mě tedy v okamžiku připravit, abych před tebe mohla předstoupit.

  Abych mohla žít v úkonu dokonalé lásky, obětuji se, můj Bože, jako celopal tvé milosrdné lásce a prosím tě, abys mě neustále stravoval a zapaloval mou duši proudy své nekonečné něhy a abych se tak stala mučednicí tvé Lásky!

  Až mě toto mučednictví připraví, abych před tebe mohla předstoupit, ať mi dá nakonec zemřít a ať se má duše bez prodlení vrhne do věčného objetí tvé milosrdné Lásky!

  Můj milovaný, chci při každém ůderu svého srdce nekonečně obnovovat toto obětování, dokud nezmizí stíny a já tě nebudu moci ujišťovat o své lásce ve věčném setkání tváří v tvář!

Marie F. Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře

rel. Carm. Ind.

O slavnosti Nejsvětější Trojice
9. června L.P. 1895